20 let a dost? Není to málo?

V posledních dnech naším klubem, hlavně asi A-týmem, otřáslo rozhodnutí Jaroslava Matějky, zvaného Jarda, Slávek, Jarokvět a takto bychom mohli pokračovat do nekonečna, o konci hráčské kariéry. Už jsme toto rozhodnutí jednou zažili, tuším že, v roce 2008 nebo 2009 kdy si na necelý rok odskočil trénovat mládežnické kategorie. Tentokrát je to ale jiné. Málokdo věděl, že Jarda, když nebudeme počítat pauzy způsobené zraněními a trenérskou odstávku, působí v A-týmu Olympu již 20 let!!! 20 let a dost. 

Tým by, v případě Jardova rozhodnutí, přišel o jednoho z klíčových útočníků. Nechci se ptát, jestli bude pokračovat, nebo ne, ale spíše mě zajímá: Jakých bylo těch 20 let, stálo to za to? Z odpovědí si můžete udělat obrázek sami 🙂

Pamatuješ si na svůj první zápas v Olympu?
jarda_historieMůj kamarád a spolužák ze střední Petr Vaňásek mě začátkem roku 1996 seznámil s Romanem Pišným, legendou našeho klubu a tím mě vlastně přivedl do Olympu. Tenkrát ještě platilo pravidlo, že za dospělé nesmí hrát hráč mladší 16 let, a tak jsem měl jít hrát za mládež, jenže jsem si zlomil pravou ruku, a tak se moje premiéra odsunula až na konec září. Šlo o přípravné utkání s týmem SK Vydří a co si pamatuji, tak jsme utrpěli veliký debakl. Byl jsem zařazen do B-týmu dospělých a v neděli 13. 10. 1996 jsem poprvé hrál v soutěžním zápasu proti Týmu Rebel Člunek, vyhráli jsme 4:1 a já dal dokonce branku, která však neplatila pro ofsajd spoluhráče. Po dvou utkáních v béčku jsem přesvědčil Romana a dostal se do áčka. Od té doby jsem pravidelně nastupoval jak za áčko tak za béčko. Trochu mě trápilo, že jsem hrál obránce, ale já byl hlavně rád, že jsem mohl hrát. Vždycky jsem však chtěl hrát vepředu, tvořit hru týmu z pozice centra, což se mi splnilo přechodem hokejbalu na hru v pěti hráčích v roce 2004 (teda myslím).

Vždycky jsem hokejbal strašně prožíval, kolikrát mě neměli rádi ani spoluhráči. Byl jsem kolikrát hodně přísný

Jaký byl v Jindřichově Hradci hokejbal, kolem kterých týmů se točilo dění?
jarda_pripravaOlymp byl stabilním týmem okresních soutěží na Jindřichohradecku, nepatřil však mezi top týmy, což se však postupem času, díky výchově mládeže, měnilo. Utvořilo se zlaté jádro klubu a my postupovali a postupovali. Já nikdy nebyl talentem, na rozdíl třeba od Martina Čapka, mého nejlepšího kamaráda, se kterým to táhneme od roku 1997. Co jsem si nevydřel, to jsem neměl. Sázel jsem vždycky na letní přípravu a pravidelný trénink. Neskutečně mě to bavilo a dodnes baví, ale jednou všechno krásné musí skončit …

Měl jsi v té době nějaké cíle (kromě toho, že chceš za 20 let skončit 🙂 )?
2010_2011Dneska to může vypadat zvláštně, ale já měl už na začátku ty nejvyšší cíle jako reprezentace, nejvyšší soutěž apod. a když jsme s Čápem v sezoně 2005 – 2006 udělali „převrat“ v klubu, když jsme od Michala Mátla převzali mládež, od Romana Pišného zase vedení klubu, tak to byl první krok na cestě k výšinám. Přišli vytipovaní kluci z okolních klubů, kteří od té doby odvedli pro Olymp mnoho dobrého a vlastně stále odvádějí (takoví Bronislav Mátl a Jiří Plášil jsou stále v áčku). Za rok jsme byli v 1. NHbL a za dalších 5 let jsme tu soutěž dokonce vyhráli a po jediném roce pod vedením trenéra Jana Donauschachtla postoupili do extraligy. Jednoznačně největší úspěch klubu v jeho historii. Byla to tenkrát vážně jízda a já jsem hrdý, že jsem mohl být součástí tak výborného týmu a kolektivu. Ještě dnes na to často vzpomínám. Považuji se za srdcaře, hrál jsem, hraji a jestli ještě někdy budu hrát, tak pro ten soudržný pocit kolektivu, pro partu, pro zábavu. V mém věku už to ani nemůže být jinak. Vždycky jsem hokejbal strašně prožíval, kolikrát mě neměli rádi ani spoluhráči. Byl jsem kolikrát hodně přísný (hlavně Martin Marko a Jirka Plášil by mohli vyprávět), ale chlapi si to dokážou vysvětlit a život jde dál.

Čeho si nejvíce vážíš v Olympu?
jarda_radujici-seV Olympu jsem si vždycky vážil hlavně dobrých lidí a těch jsem v klubu za těch 20 let potkal nepočítaně. Se spoustou z nich jsem dobrý kamarád a já si toho velmi vážím. V hráčské kariéře si velmi cením možnosti zahrát si nejvyšší soutěž, ale mnohem cennější jsou pro mě všechny ty prožité chvíle na hřišti i okolo něj s klukama, se spoluhráči, s kamarády. Dneska mi přijde, že soudržnost kolektivu jde na vedlejší kolej a to mě mrzí.

 

Dodnes mě neskutečně mrzí, že jsem nedokázal zabránit sestupu týmu z extraligy.

Co bys doporučil mladým hráčům, čeho by se měli vyvarovat?
Mladým klukům i holkám bych vzkázal, že ten kdo nesportuje, neprožije naplněné dětství. Razím teorii, že každé dítě má sportovat a je úplně jedno, jaký sport si vybere. Takže hurá na hřiště, do tělocvičen, do přírody. Nejdříve pohyb, pak až různé mobily, tablety, televize.

Jak vidíš budoucnost hokejbalu v JH, potažmo v Olympu?
Budoucnost hokejbalu v JH vidím bídně, na začátku mé kariéry tady byl obrovský boom, vždyť v Městské lize startovalo přes 40 týmů a dnes tady živoří jen pár klubů. Hráči nejsou a vzhledem k obrovské konkurenci různých lákadel pro mládež už ani nebudou v nějakém závratném množství. Je to veliká škoda, hokejbal je sice fyzicky náročný, ale také nádherný sport. Doporučuji všem sportovně založeným.

Co se ti nepodařilo stihnout?
Nestihnul jsem tu reprezentaci, ale bez rychlosti a kvalitní střely to opravdu nejde :). Dodnes mě neskutečně mrzí, že jsem nedokázal zabránit sestupu týmu z extraligy. Když už se člověk vydrápe nahoru, chce tam zůstat co nejdéle a to se nám nepodařilo.

Jarda pro Olymp vykonal nespočet pozitivního a musel rozhodovat ve řadě složitých situacích. Každá změna s sebou vždy nese další problémy a rizika. Jak se však říká, kdo nic neudělá, nic nezkazí. V roce 2006 to bylo velmi odvážné rozhodnutí, které Jarda musel obhajovat a stát si za ním. Za toto rozhodnutí a angažovanost v rozvoji našeho klubu, Jardovi patří největší zásluha a slovo poděkování mi přijde nedostačující až snižující velikost zásluhy. Pro Jardu vždy bylo a snad i ještě bude, třešničkou na dortu v jeho činnosti pro Olymp to že může hrát. Rád bych, aby všichni respektovali jeho rozhodnutí, stejně jako respektovali to, že převzal před 10 lety otěže Olympu, protože všichni víme, co se dělo poté. Ať se rozhodneš jakkoliv, rozhodneš se správně…